Už dříve jsem tu zmiňovala autobiografii Kennetha Branagha Beginning, na které je cosi neodolatelně upřímného (který autor v prvním odstavci úvodu přizná, že knihu, kterou právě držíte v ruce, píše jen pro peníze?), a dnes jsem se rozhodla publikovat sem z ní malou ukázku.
Tady je tedy Branaghův pohled na představení, ve kterém jako třiadvacetiletý poprvé odehrál krále Jindřicha. Toho dne asi vše nevyšlo úplně podle jeho představ, z dnešního pohledu ale tato premiéra na půdě mega významné Royal Shakespeare Company působí minimálně poměrně zábavně a celkem ráda bych se podívala na nějaký záznam.
(Poznámka na závěr mého úvodního slova: Branaghovu parafrázi na Shakespeara jsem si v následujícím textu dovolila ponechat v originálu, přičemž ji doprovází můj skromný pokus o překlad. Ochudit vás o tak výborně (a přitom vzhledem k obsahu vtipně) napodobenou angličtinu konce 16. století by byla škoda.)
V 19.30 jsme hráli pro platící publikum. Přes celé představení jsem se přenesl v omráčení. Když poprvé hrajete velkou klasickou roli, veškerou energii automaticky vložíte do toho, jak přijít a odejít z jeviště, kde máte kostým, jak si během chvíle, kdy nevystupujete, stihnete dát čaj. Pamatování textu a hraní role už je na druhém místě. Všechny ty pečlivě nazkoušené úhly pohledu, psychologický podtext i rozhovory s odborníky hodíte za hlavu, když cosi uvnitř vás řve: "Jak se ti, miláčku, podaří tohle si teď svléknout?"
Vše šlo dobře, dokud jsme nevyhráli bitvu u Agincourtu. Procházel jsem se po bojišti a snažil se vypadat dostatečně zdrceně, přičemž jsem měl právě přejít do scény s Fluellenem a Williamsem, kde Jindřich rozpoutá složitou, několikastránkovou zápletku obsahující výměnu rukavic. Což funguje velmi dobře, tedy pokud rukavice vlastníte. Moje měly viset připevněné na opasku, z nějakého důvodu tam ale nebyly. V tu chvíli začal můj rychlokurz parafráze Shakespeara.
Čas pokročil a já v tuto chvíli už obcházel individuálně každého padlého, zatímco mi třesoucí se ramena jednoho anglického vojáka oznamovala, že doba koncentrace publika nadobro vypršela. Zmatek diváků byl cítit ve vzduchu. Konečně se na podium přihnal zpátky Sion nesoucí něco, co vypadalo jako motorkářské rukavice a řval:
Dokázal jsem se z toho vyhrabat, což bylo potěšující, a Adrian se tvářil spokojeně. Do příštího dne jsme museli ještě na řadě věcí zapracovat, ale reakce publika byla příznivá a dokázali jsme se vyhnout velkému znemožnění. Zatímco jsem otevíral dveře, jiné auto projíždějící kolem zpomalilo a ze staženého okna se ozvalo: "Perfektní, absolutně perfektní."
Fajn. V tuto chvíli jsem si byl jistý, že nám to prošlo. Zavolali znovu: "Výborná scéna s rukavicemi!"
Tady je tedy Branaghův pohled na představení, ve kterém jako třiadvacetiletý poprvé odehrál krále Jindřicha. Toho dne asi vše nevyšlo úplně podle jeho představ, z dnešního pohledu ale tato premiéra na půdě mega významné Royal Shakespeare Company působí minimálně poměrně zábavně a celkem ráda bych se podívala na nějaký záznam.
(Poznámka na závěr mého úvodního slova: Branaghovu parafrázi na Shakespeara jsem si v následujícím textu dovolila ponechat v originálu, přičemž ji doprovází můj skromný pokus o překlad. Ochudit vás o tak výborně (a přitom vzhledem k obsahu vtipně) napodobenou angličtinu konce 16. století by byla škoda.)
V 19.30 jsme hráli pro platící publikum. Přes celé představení jsem se přenesl v omráčení. Když poprvé hrajete velkou klasickou roli, veškerou energii automaticky vložíte do toho, jak přijít a odejít z jeviště, kde máte kostým, jak si během chvíle, kdy nevystupujete, stihnete dát čaj. Pamatování textu a hraní role už je na druhém místě. Všechny ty pečlivě nazkoušené úhly pohledu, psychologický podtext i rozhovory s odborníky hodíte za hlavu, když cosi uvnitř vás řve: "Jak se ti, miláčku, podaří tohle si teď svléknout?"
Vše šlo dobře, dokud jsme nevyhráli bitvu u Agincourtu. Procházel jsem se po bojišti a snažil se vypadat dostatečně zdrceně, přičemž jsem měl právě přejít do scény s Fluellenem a Williamsem, kde Jindřich rozpoutá složitou, několikastránkovou zápletku obsahující výměnu rukavic. Což funguje velmi dobře, tedy pokud rukavice vlastníte. Moje měly viset připevněné na opasku, z nějakého důvodu tam ale nebyly. V tu chvíli začal můj rychlokurz parafráze Shakespeara.
Fluellen... as I do remember me / Fluellene, jak si tak vzpomínámV tomto okamžiku už každý herec z bitvy u Agincourtu hleděl na svého krále s údivem. Ze zákulisí jsem zaslechl manažery, jak se řítí k pódiu. Teď už mě nešlo zastavit, musel jsem nás z toho dostat.
I bethinkst myself / Přemítám
I did have some gloves / Že měl jsem jisté rukavice
For which it was my full intent / A bylo mým záměrem
That thou should'st with them work / Že by sis je měl vzít
But see alas they are not here / Ale běda, nejsou zde
Nor know I when'st they be / A nemám ponětí, kde by mohli býti
Good Fluellen, / Drahý Fluellene,Sion Probert, který hrál Fluellena, zezelenal. O čem jsem to mluvil? Nic takového nenacvičoval. Seběhl z jeviště a zatímco jsem v této dlouhé, nekonečné pauze pochodoval po bojišti tváříc se (pokud to bylo možné) ještě víc zdrceně, viděl jsem, jak v zákulisí mává rukama nahoru a dolů jako křídly a manažer jeviště zběsile šeptá: "Žádný další zkurvený rukavice tu nejsou."
although the gloves I do desire / byť rukavice, kterých si žádám
Be not here i' the field / Nejsou zde, na tomto poli
My mind does't tell me of another pair / Má mysl mi říká o jiném páru
That thou shoulds't find / Který musíš nalézt
Were'st thou to look elsewhere / Hledej jej jinde
Be busy about this errand / Buď vytížen tímto úkolem
And return again / A navrať se zpět
I absolutely prithee / Přesně jak tě prosím
Čas pokročil a já v tuto chvíli už obcházel individuálně každého padlého, zatímco mi třesoucí se ramena jednoho anglického vojáka oznamovala, že doba koncentrace publika nadobro vypršela. Zmatek diváků byl cítit ve vzduchu. Konečně se na podium přihnal zpátky Sion nesoucí něco, co vypadalo jako motorkářské rukavice a řval:
I have found thine gloves, my liege. / Našel jsem vaše rukavice, můj pane.Jen chvíli před tím jsem konečně spatřil originální pár, jak leží mezi mrtvými těly. Sebral jsem jej ze země s úmyslem přejít k původnímu textu, když se Velšan přiřítil zpět na pódium. Teď už bylo publikum skutečně zmatené.
Well done, good fellow / Dobrá práce, drahý příteliNež jsem mohl zas nenápadně pokračovat v originálním textu, zaslechl jsem slyšitelné "Do prdele," ze Sionovi strany. Určitě si myslel, že jsem to vše udělal schválně. Zbytek představení jsme odehráli s vysokou hladinou adrenalinu. Celá záležitost s rukavicemi nám zabrala hodně času, ale v době, kdy jsem z divadla odcházel směrem k autu, jsem si byl jistý, že diváci nic nezaznamenali.
Thou does't thy office fairly / Svou práci odvádíš spolehlivě
But I have found another pair / Však já našel jiný pár
Which suiteth me more goodly / Který lépe mi bude sedět
Dokázal jsem se z toho vyhrabat, což bylo potěšující, a Adrian se tvářil spokojeně. Do příštího dne jsme museli ještě na řadě věcí zapracovat, ale reakce publika byla příznivá a dokázali jsme se vyhnout velkému znemožnění. Zatímco jsem otevíral dveře, jiné auto projíždějící kolem zpomalilo a ze staženého okna se ozvalo: "Perfektní, absolutně perfektní."
Fajn. V tuto chvíli jsem si byl jistý, že nám to prošlo. Zavolali znovu: "Výborná scéna s rukavicemi!"
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat