Feel: Rob o Take That

Mark pokládá otázku.
„Co bys dělal, kdybys znovu viděl Nigela?“ ptá se Roba.
Pauza.
„Můžu se vůbec ptát?“ říká Mark.
„Jasně,“ odpovídá Rob a na chvíli se zamýšlí. „Pravděpodobně bych brečel.“
„Opravdu?“
„Pravděpodobně bych se nervově zhroutil.“
Jon a RobMark a Jonathan ho viděli před několika lety v klubu v Manchesteru.
„Je to jeho klub a celý časy tam vyhrává jenom tebe,“ říká Mark.
„Úplně se změnil,“ dodává Jonathan. „Upřímně.“
„Myslím si, že jo,“ přikyvuje Mark. „Myslím si, že je z něj skutečně jinej chlap.“
„A jak v poslední době vypadá?“ ptá se Rob.
„Vypadá to s ním asi tak, že se na tebe ani nemůže podívat,“ říká Jonathan. „Pořád se snaží mluvit o něčem jiným.
„Ta celá věc se týká jeho,“ říká Rob. „Týká se toho, že jsem jenom chtěl, aby mě měl rád. Protože já jsem ho nenáviděl. Ale miloval jsem ho stejně jako jsem ho nenáviděl. Což je fakt divný. Prostě jsem jen chtěl...“
„Chtěl jsi aby tě akceptoval, ne?“ říká Mark. „To bylo o všem. Být akceptovaný.“
Zmiňují se o tom, že momentálně taky vlastní pohřební společnost.
„No,“ Rob se zahledí v dálku, „vždy tu budou lidi, kteří budou umírat...“

- - -

Rob a Mark v době Take That „Byl jsem blázen,“ říká Mark. „Bylo to...“
„Bylo to, jaký to bylo,“ dodává Rob.
„... jaký to bylo, jo... A myslím, že když se na to teď podíváš, je tam tolik věcí... nevím, jak jsem...“
Vypadá to, že chce sdělit Robovi něco důležitého.
„Nevím, jak jsem takhle mohl jednat, ale nemyslím, že jsem bych někdy... Vlastně nikdy jsem...“ Mark na chvílí váhá. „Nikdy si nepamatuju, že bych řekl: „Jsi v pořádku?““
Je to velmi silný, jemný a smutný moment.
„Jo, ale to bylo protože jsi nemohl, protože...“ říká Rob.
„Proč? Proč jsem nemohl já? Nepamatuju si, proč bych nemohl...“
„Protože každý v tom čase...“ začíná znovu Rob. „Nebyla to ničí vina.“
„To se každý prostě jen bál nebo...?“
„Jo, každej byl prostě jenom posranej strachy...“