Moje pokerové dny

Zjistila jsem, že hrát Texas Hold'em bez limitu s velkým počtem žetonů na stole není zrovna ideální. Ještě míň pokud se člověk předem rozhodne, že bude určitě pokračovat v tý skvělý formě ze včerejšího večera.

Je neuvěřitelný, jak člověka dokáže strhnout to, že vše vypadá poměrně v pohodě. Několik kol se nic neděje, žádný velký výkyvy nahoru a dolů, většina hráčů pokládá po rozdání karet a pak přijde jedno kolo, kde člověk dá pomalu all-in, což je v tomhle případě stonásobek blindu. Celkem šílený.

Přitom to kolo vypadalo nadějně. Na ruce jsem měla 4 a 8, uznávám, není to silná kombinace, ale s flopem 6, 7, 8 to nevypadalo špatně. Takže jsem trochu zvýšila, jako river přišlo Q (nic moc) a jako turn konečně 5.

Kdo je bůh? Já. Kdo má postupku? Já. Kdo tohle kolo vyhraje? Já.

Okay, tohle by platilo, pokud bych při vyložení nezjistila, že ten maník sedící vedle mě drží na ruce 2 a 9. Jaktože má postupku s devítkou, když já ji mám se čtyřkou?

Svět je někdy šíleně nespravedlivej.

Žádné komentáře:

Okomentovat