Fotoreportáž z projevu Baracka Obamy v Praze

Byla to vlastně náhoda. Sháněla jsem někoho, s kým bych se mohla jet do Prahy podívat na Obamu a v tom jsem si všimla, že Tomáš má na facebooku status "VIP places for Obama speech, great :)". Jen jsem ironicky poznamenala, že něco podobného bych chtěla taky, a o pár minut později už jsem ve schránce měla vzkaz, jestli se nechci připojit. Tak okay.

Když mi dneska před pátou ráno (neděle!) zvonil budík na mobilu, proklínala jsem se. Všechno od tý doby už ale šlo výborně. S Tomášem a Tomášem jsme v 7.45 hezky obešli ty tisíce lidí stojících ve frontě rovnou ke speciální policejní kontrole pro lidi z prvního sektoru. Nutno dodat, že prošacovaná jsem byla líp, než na letišti. Asi tři pánové se pečlivě věnovali všemu od foťáku (co kdyby se jednalo o zamaskovanou výbušninu?) až po typická Applovská sluchátka.

Za tři minuty jsme už ale byli vevnitř. Chudáci plebejci, kteří dorazili už ve čtyři ráno, se museli spokojit se zátarasy 50 metrů od podia a my mohli jít až k němu... Great :-)

Původně jsem si myslela, že víc jak dvě hodiny stání na místě budou na zabití, ale když vás snímá kamera a vy se můžete vidět na velkém plátně ukazujícím, co je právě přenášeno do televize... Jak málo stačí člověku ke štěstí :-)

To uprostřed s foťákem v ruce budu já...

Těsně nato si Tomáš všiml Marka Vašuta, který měl přes ramena přehozenou obrovskou americkou vlajku. Chtěli jsme se s ním skupinově vyfotit, bohužel jsme se nemohli dohodnout, kdo za ním půjde, a on nám nakonec někam zdrhl.

Před samotným projevem monotónnost protly ještě dvě události; nejdříve přijel Obama na hrad a hradní straž si pro něj připravila tradiční vojenskou přehlídku, později někdo rozhodil do placu spoustu vlaječek, které si lidi rozebrali. Nějakou záhadou se ke mně žádná nedostala. Chlapík odvedle - nizozemský velvyslanec, pokud se nepletu - se nade mnou ale slitoval a svou jednu českou mi daroval.

Tomáš s vlaječkou

V 10.15 ale konečně přišlo to, na co všichni čekali. Obama vystoupil na podium se svým projevem. Mluvil o jaderných zbraních, o Praze, o sametové revoluci, o tom, že to, co bylo v minulosti nemožné, je dnes reálné... Měla jsem na něj přímý výhled, byl ode mě vzdálený asi jako učitelé během hodin ve škole a mně došlo, jak je pravdivé, že ve svých projevech hraje hlavně na oční kontakt. Asi třikrát se mi zdálo, že se mi pronikavě na nějaké dvě vteřiny zadíval do očí, než si vybral v davu zas někoho jiného. Zvláštní pocit.

K mému překvapení Obama mluvil extrémně srozumitelně a jen 1x použil tradiční slovní spojení, bez kterého si jeho projev jaksi nedokážu představit: "Yes, we can." Ano, párkrát ještě zaznělo "change", Barack je jistojistě politik s největší koncentrací tohoto slovíčka na vteřinu.

A pak už jen konec, Obama schází z pódia, podává si ruce s lidmi v davu... Kdyby přede mnou nestálo několik extrémně vysokých maníků, pomalu bych si s ním mohla rukou potřást i já.

Nemůžu ale říct, že by mě to nějak šíleně mrzelo. Ještě pořád totiž cítím, že kdyby byl před 3 měsíci zvolen prezidentem John McCain, byla bych radši. Asi nejlépe to shrnul (filmový) Rudy Giuliani v jednom hezkém snímku: "Demokrati vždy mluví o tom, jak se věci zlepší. Republikáni dělají vše, co je v jejich silách, aby je zlepšili."

Podobně jako Giuliani, i já názory patřím k Demokratům. Jenže stejně jako Giuliani při jejich prosazování pořád věřím víc Republikánům.

Možná ale přijde doba, kdy Obamovi budu věřit o něco víc.

Tomáš a Tomáš ;-)