Univerzitní volby pokračují

Aneb sotva jsem skočila s Charlieho kampaní, už jsem u studentů zase lobovala za dalšího volebního kandidáta.

Plakáty a balónky rozvěšené po campusu univerzity

James je bez přehánění ten nejhodnější kluk, kterého znám. Za sebemenší pomoc vám vždy několikrát poděkuje, cítí obrovskou zodpovědnost za to, aby se všichni v jeho okolí cítili co nejlépe, a při rozloučení vás nikdy nezapomene obejmout a prohodit něco ve stylu: "Jsi nejlepší." Většina slečen, se kterými jsem se bavila, ho zbožňuje a kdyby James neměl přítele, asi by se o něj porvali.

Jamese jsem se poznala už na setkání Liberálních demokratů před několika měsíci, teprve během Charlieho kampaně jsme se ale začali bavit více. Právě jednoho odpoledne, které jsme spolu strávili v zeleném triku, mě James poprosil, jestli bych jako jeden z cca osmi lidí nechtěla dělat na jeho volební kampani na viceprezidenta SRC. Souhlasila jsem a sotva jsem sundala zelené triko s Charlieho jménem, už jsem nosila to oranžové s Jamesovým.

Jak mě James nicméně od počátku upozorňoval, výhra by v jeho případě byla něco zázračného. Univerzitní tisk i rádio ho sice zvolilo nejlepším ze sedmi kandidátů na pozici viceprezidenta, univerzitní volby ale nejčastěji vyhrávají známosti a těch měl Jamesův oponent Kenneth na rozdávání. Zatímco na facebooku se tedy rozmáhaly statusy ala "Volím Kennetha na viceprezidenta SRC a vy byste měli udělat to samé", nám nezbylo nic jiného než rozjet menší poctivou kampaň. Vsadit na osobní kontakt.

Zatímco Kennetha jsem na campusu až na poslední volební den nepotkala (narozdíl od všech ostatních kandidátů na pozici viceprezidenta), ta Jamesova probíhala týden a poslední dva dny v podstatě od devíti ráno do pozdních večerních hodin. Přes den jsme chodili po campusu univerzity a snažili se lidem vysvětlit, proč je James ideální kandidát, večer jsme byt po bytu obcházeli studentské rezidence a James si s každým, kdo nám otevřel, povídal o volbách a své viceprezidentské vizi a v noci jsme v tričkách s Jamesovým jménem a podobiznou procházeli univerzitní kluby, bary a diskotéky, abychom byli na očích lidem alespoň takhle, když už vylepování plakátů nebo rozdávání letáků uvnitř univerzitních budov bylo dle pravidel zakázané.

James obchází studentské byty

Když bylo hlasování včera v pět ukončeno, ani jsme nešli na vyhlášení do hlavní budovy. James, který toho dne slavil své 21. narozeniny, tvrdil, že nechce, aby všichni viděli jeho zklamání, až prohraje. Místo "first hand experience" jsme si tak všichni doma poctivě otevřeli Twitter a neustále klikali na tlačítko obnovit.

V půl sedmé se začali vyhlašovat výsledky. Asi po deseti "podřadných" (není myšleno nijak ve zlém) kategoriích konečně naskočila ta viceprezidentská. James volby vyhrál.

Včerejší noc na GUU se tak nesla ve znamení oslav. Ještě teď nemůžu uvěřit, že to James dokázal. O Charlieho vítězství nikdo nepochyboval, o Jamesově snad všichni. Prostě jsme se jen snažili - a James více než kdo jiný - udělat vše proto, aby to vyšlo, a mohli si tak případně říct, že věnovat kampani víc nebylo v našich silách.

A když nad tím teď tak uvažuju, univerzita se konečně začíná zaplňovat na významných postech lidmi, které znám. Našeho rektora jsem za poslední půlrok (a především poslední měsíc) potkala nespočetněkrát a zvykla si oslovovat ho křestním jménem. S nově zvoleným prezidentem SRC jsem se během kampaně několikrát bavila, protože on podporoval Jamese a my zas jeho. (Ani on nicméně nebyl ten, na jehož vítězství by si člověk vsadil.) Viceprezident SRC se stal někdo, koho se nebojím nazývat slovem "kamarád". Prezidentem Glasgow University Union (GUU) bude Chris, se kterým jsem pracovala na Charlieho kampani.

Příští rok už by se mi tedy neměla stát taková historka jako včera večer, kdy si se mnou začal na afterparty povídat nějaký chlap v mikině GUU a tvrdil mi, že je to jeho poslední večer. Vědoma si toho, že všichni tihle lidé mají na zádech napsané své postavení v hierarchii, jsem ho poprosila, jestli by se nemohl trochu otočit, abych si mohla přečíst, co vlastně dělá. Stálo tam "President".

2 komentáře:

  1. Zajímavá politická angažovanost. Musím pogratulovat, jinak to ani nejde. Určitě ten týden byl hrozně vyčerpávající.

    OdpovědětSmazat
  2. Z pozice lobisty to jeste jde; ja v prubehu kampane chodila na prednasky, obcas si par minut povidala se znamymi nebo si skocila na obed. James tam byl ale skutecne od deviti rano do peti vecer a nedelal nic jineho, nez ze vysvetloval lidem svou politiku. Pamatuju si, jak mi vcera v pul seste vecer rikal, ze jde domu dat si konecne snidani.

    OdpovědětSmazat