Pohoda, klid a relax

Aneb několik nepříliš důležitých poznámek o tom, jak se mi na škole vede.

Už se začínám cítit provinile. Kdykoliv otevřu facebook, začnou mě atakovat příspěvky přátel z českých univerzit, kteří neustále píšou nějaké testy, připravují prezentace a o nejrůznějších odborných pojmech se jim už i zdá.

A můj život? Víceméně si jen čtu. Snažím se držet krok s "essential reading" z jednotlivých předmětů, občas se podívám i na něco z "recommended" a mezi tím postupně připravuji svou esej. První odevzdávám z filosofie 2. listopadu a mám v ní potvrdit či vyvrátit Descartovu agumentaci při obhajování boží existence. Jelikož je to esej z filosofie, má být založena především na našich myšlenkách, ale postupně zjišťuju, že přijít s něčím originálním bude více něž těžké. Poté co jsem vymyslela, v čem je Descartova metoda špatná, jsem si totiž otevřela knihu Think od Simona Blackburna, profesora filosofie z Cambridge, který je znám svým ateismem, a zjistila jsem, že pro vyprácení Descartových myšlenek používá úplně stejné argumenty, jen v poněkud elegantnějším balení doplněném o spoustu příkladů z praxe.

Tolik tedy k filosofii. O osm dní později mám uzávěrku další eseje, tentokrát politologické, kde jsem si jako téma vybrala otázku: "Který stát podle vás lépe uspěl v decentralizaci: Velká Británie nebo Španělsko?" I v tomhle případě musím říct, že už mám ten základní research asi za sebou; v posledním týdnu jsem si přečetla španělskou ústavu (a štve mě, že Britové žádnou nemají), asi dvanáct patnáctistránkových vědeckých textů, několik vyjádření zástupců skotského parlamentu a sesbírala jsem asi dvacet průzkumů, tudíž mám už názor celkem vytvořený a mým jediným úkolem je poskládat všechny argumenty v nějakém smysluplném pořadí na těch pár stránek.


No, a tohle je na listopad všechno. Když nepočítám nějaké ty schůzky z CEES (Centrální a východoevropská studia), kde jsem ještě s jednou holkou zástupcem prvního ročníku, vlastně žádné povinnosti nemám. Snad jen snažit se držet krok s četbou a dojít každý týden na těch pár tutoriálů, kde se od člověka čeká i nějaký ten přínos do diskuze. V politologii tak třeba člověk obhajuje, proč my měla mít Británie kodifikovanou ústavu, a ve filosofii se snaží prosadit, že výrok "myslím" je v Descartově pojetí spávný a neměl by znít "existuje myšlenka". (Samozřejmě můžete se jako řada mých britských spolužáků postavit i na druhou stranu barikády a tvrdit, že je ústava zbytečná nebo že Descartes nijak neprokázal spojitost mezi myšlenkou a vámi.)

Takže když pak narážím na komentáře, kterak všemožné pojmy lezou mým bývalým spolužákům z gymplu na českých VŠ celkem na mozek, říkám si, že se přece jen mám celkem dobře. Možná i proto, že po mně nikdo nevyžaduje učení se faktů nazpaměť, ale spíš jejich rozbor. A k tomu všemu mám obrovské štěstí na učitele. Přednášky mě zkrátka baví a profesoři se nám snaží vše maximálně ulehčit. Dr. Christopher L. z filosofie nám třeba často posílá maily s vyrozuměním o tom, jak to bude v příštím týdnu vypadat a týden před uzávěrkou eseje nám odebral všechny přednášky a tutoriál, abychom měli čas ji napsat. Dr. Thomas L. z politologie se po své poslední přednášce minulý týden dočkal masivního potlesku, protože více down-to-earth profesora prostě snad ani najít nejde; například když jsem se s ním jednou po přednášce bavila, poprosil mě, ať ho oslovuji Tome, a teď se zas rozhodl uspořádat jakýsi klub ve stylu "neformálního pokecu o politice". A Dr. Geoffrey S. z CEES? S tím jsem v téměř přátelském kontaktu kvůli své pozici téměř neustále a ještě navíc nám zdarma dodává vodku na večírky. (Ano, z nějakého důvodu fakulta CEES přetéká vodkou, kterou neustále darem dostávájí, takže na poslední CEES večírek bylo z jejich zásob přivezeno 12 flašek vodky.)

A k tomu všemu můj diář na následující týdny přetéká zajímavými aktivitami organizovanými školou. Třeba za dva týdny v sobotu se jdu podívat s dalšími 80 mezinárodními studenty za starostou města (viz obrázek nahoře) a jinak účastním se univerzitního modelu OSN, chodím na filmové workshopy s držiteli cen BAFTA a sem tam si do toho přidám nějakou přednášku (viz screen mého kalendáře na MacBooku). No není to fajn život? :-)

Kalendář 

5 komentářů:

  1. Ano, temer to takove pohadkove je; mne tenhle system zkratka velmi vyhovuje. Neexistuji zadna skripta, ktere bychom museli umet zpameti, a v podstate to ani neni tak, ze pokud se nenaucim fakta v ucebnici X, neprojdu u zaverecne zkousky. Nikdo se totiz nepta primo na konretni fakt Y, ale polozi otazku tak, aby se dala zodpovedet celou mnozinou faktu a samozrejme cim vice jich bude, tim lepe. Na jednu stranu se tedy muzes cemukoliv, co nevis, vyhnout, na tu druhou si vlastne nikdy nemuzes byt jista, jestli je tva argumentace dostatecne silna, aby to stacilo alespon na B (C jako takove se tu povazuje za velmi dobrou znamku, a tak 80% studentu vetsinou dostane C nebo horsi znamku). (Samozrejme tohle plati jen pro moji vetev socialnich studii, medicina nebo i jazyky ziji trochu jinym zivotem :-)

    OdpovědětSmazat
  2. Co říct víc. Kéž by se tady v Čechách konečně také probudil ten starý komunistický moloch a měli jsme konečně správný systém výuky, viz většina západních států. Lehce ti závidím, a to i tu vodku. :-D

    OdpovědětSmazat
  3. Vodka byla ve vetsine pripadu dost podivna; ani jsem nevedela, ze existuje i mentolova prichut. Ale tak zas je to dane tim, ze tu lepsi (Finlandia apod.) si na fakulte nechavaji a nam prehazuji spis ty nezname znacky, kterych se vsichni boji.

    Jinak dle toho, co jsem obcas zaslechla od studentu politologie v CR, jsem pomerne rada, ze jsem tady :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Ahoj, mě by docela zajímalo jak to žije na těch jiných oborech.

    OdpovědětSmazat