Richard Boyle

Po několika týdnech jsem se zase dokopala k tomu, abych sem napsala alespoň nějaký ten řádek. Tentokrát doplním jednu postavičku do mé imaginární síně slávy, postavičku ne moc známou, ale tak už to u mě bývá.

Richard Boyle... Nedivila bych se, kdyby se při vyřčení tohoto jména nikomu v ČR nic nevybavilo. Tak tedy: Rick byl novinář, americký novinář, který odjel do Salvadoru, aby si reportáží přišel na nějaký prachy, který mu v Americe zatraceně chyběly.

Později ale zjistil, že situace v zemi není zrovna taková, jakou ji prezentuje většina amerických deníků a že v zemi rozhodně nevládne klid a pohoda, jak tvrdí americká vláda. A hlavně, že občanská válka v El Salvadoru vlastně nikoho vůbec nezajímá.

Dalo by se říct, že Richard Boyle vlastně nic zvláštního neudělal. Byl to obyčejný chlapík s dluhy, který jel o pár set kilometrů víc na jih, aby si něco málo vydělal a užil si trochu bezstarostného života v zemi, kde prostitutky, drogy a alkohol vyjdou člověka na pár dolarů.

A pak najednou procitl.

Někde jsem o něm četla, že znázorňuje takový typ moderního antihrdiny, průměrného až lehce nesympatického člověka, kterého události přimějí, aby se začal starat i o něco jiného než vlastní pohodlí.

Ta "starost o jiné" rozhodně neznamenala žádné závratné hrdinské činy, pouze to, že se pokusil ukázat svůj vlastní pohled na situaci v jedné středoamerické zemi a dostat ženu, na které mu záleží, do "bezpečnějších" Spojených států.

To první se mu podařilo; Boyle napsal knihu a o jeho osudu režisér Oliver Stone natočil jeden z mých oblíbených filmů nazvaný Salvador, kde Boyla úžasně ztvárnil James Woods. To druhé už mu vyšlo o něco méně; pohraniční stráž poslala onu ženu i s dětmi zpět do Salvadoru. Podle informací, které mám, už je Boyle nikdy neviděl.

Ne, Richard Boyle není hrdina ani celebrita. Ostatně, na internetu o něm dnes nenajdete téměř nic. Nikde se nedočtete co dělá, jak žije, nejspíš nenajdete ani jedinou jeho fotku. Jako by se jeho osud uzavřel jednou nepříliš známou, ale přesto mimořádně podařenou, reportáží. Ale i to někdy stačí.

Žádné komentáře:

Okomentovat