Hledání Václava Klause byl dnes podrobený celý můj program. Kvůli jeho přednášce na ZČU (na kterou mě bohužel nepustili) jsem měla ze školy omluvenku "z rodinných důvodů", kvůli jeho procházce po městě jsem strávila s Petrem asi hodinu ve městě taky, kvůli jeho autogramiádě jsem nakonec vynechala asi hodinu a půl z celkových tří na jazykovce.
Ale bylo to fajn. Na stole mi teď leží jeho podepsaná kniha "Modrá, nikoli zelená planeta" (vypadá to na takový protipól ke Goreovu dílu "Země na misce vah"), prohodila jsem s ním pár slov, podle kterých se jevil jako sympaťák a až mi Petr pošle, co vše nafotil, budu mít i doma i hezkou fotogalerii.
Navíc mě celkem zaujalo, jak málo je takový český prezident proti zahraničním návštěvám (teď myslím konkrétně Bushe) chráněný. Když Prahou projížděl Bush, doprovázela ho vojenská eskorta. Pokud byl v ulici s obytnými domy, člověk se nesměl podívat z okna, protože jinak ho mohli odstřelovači jako "teroristu" odprásknout. Policie se mohla zbláznit.
Když jsem dnes stála tři metry od Václava Klause, bylo vše pohodovější. Žádní osobní strážci chránící ho svými těly před "útočníky zvenčí", jen jistá pokora lidí, kterým jejich "vnitřní smysl" říkal, že rvát se k němu na vzdálenost méně než metru by se prostě nemělo. Když se na chvíli zastavil, někteří mu podali ruce a policisté vám ještě ochotně uhnuli, abyste pořídili lepší snímek. Po ulici jsme šli s Petrem souběžně vedle něj, nedělili nás ani čtyři metry, dokonce i ochranka od něj byla dál než my.
Občas jste si všimli chlapíka se sluchátkem v uchu, ale celé ty dvě hodiny prolínala zvláštní sympatická atmosféra. Jak řekl Petr: "Kdybych chtěl, můžu k němu přiskočit a bez problémů se s ním vyfotit." Sice by mu pak možná dala ochranka přes držku, ale z nějakého důvodu mám pocit, že takhle by měli návštěvy prezidenta vypadat. Žádná eskorta, žádné zátarasy, žádná obrněná auta, žádní odstřelovači po střechách, žádné vyslýchání náhodných kolemjdoucích proto, že mají na zádech třeba batoh.
A světě div se: ono to funguje!
Ale bylo to fajn. Na stole mi teď leží jeho podepsaná kniha "Modrá, nikoli zelená planeta" (vypadá to na takový protipól ke Goreovu dílu "Země na misce vah"), prohodila jsem s ním pár slov, podle kterých se jevil jako sympaťák a až mi Petr pošle, co vše nafotil, budu mít i doma i hezkou fotogalerii.
Navíc mě celkem zaujalo, jak málo je takový český prezident proti zahraničním návštěvám (teď myslím konkrétně Bushe) chráněný. Když Prahou projížděl Bush, doprovázela ho vojenská eskorta. Pokud byl v ulici s obytnými domy, člověk se nesměl podívat z okna, protože jinak ho mohli odstřelovači jako "teroristu" odprásknout. Policie se mohla zbláznit.
Když jsem dnes stála tři metry od Václava Klause, bylo vše pohodovější. Žádní osobní strážci chránící ho svými těly před "útočníky zvenčí", jen jistá pokora lidí, kterým jejich "vnitřní smysl" říkal, že rvát se k němu na vzdálenost méně než metru by se prostě nemělo. Když se na chvíli zastavil, někteří mu podali ruce a policisté vám ještě ochotně uhnuli, abyste pořídili lepší snímek. Po ulici jsme šli s Petrem souběžně vedle něj, nedělili nás ani čtyři metry, dokonce i ochranka od něj byla dál než my.
Občas jste si všimli chlapíka se sluchátkem v uchu, ale celé ty dvě hodiny prolínala zvláštní sympatická atmosféra. Jak řekl Petr: "Kdybych chtěl, můžu k němu přiskočit a bez problémů se s ním vyfotit." Sice by mu pak možná dala ochranka přes držku, ale z nějakého důvodu mám pocit, že takhle by měli návštěvy prezidenta vypadat. Žádná eskorta, žádné zátarasy, žádná obrněná auta, žádní odstřelovači po střechách, žádné vyslýchání náhodných kolemjdoucích proto, že mají na zádech třeba batoh.
A světě div se: ono to funguje!
Žádné komentáře:
Okomentovat