Richard III. (Shakespeare's Globe, 2012)

Aneb pár slov o Shakespeare's Globe a o Shakespearově Richardovi III., kterého v letošní sezóně toto divadlo uvedlo.


Hra: Richard III. (William Shakespeare)
Divadlo: Shakespeare's Globe, Londýn
Režie: Tim Carroll
Hrají: Mark Rylance, Liam Brennan, Paul Chahidi, Roger Lloyd Pack a další
V programu: od 14. července 2012 do 13. října 2012 (48 představení)
Viděné představení: 29. září 2012 (14.00)

Shakespeare's Globe je divadlo, které byste jinde hledali jen těžko. Ambiciózní projekt, kdy se pár nadšenců rozhodlo podle zachovaných dokumentů postavit co nejvěrnější kopii Shakespearova domovského divadla (zbořeného v 17. století), započal teprve nedávno; první hra se v nově zbudovaném The Globe odehrála teprve v polovině 90. let. I přes svou krátkou existenci je to ale jedno z nejtradičnějších, nejrenesančnějších míst, které v současném Londýně najdete.

Důvodů by se dala nalézt řada:
a) Může se stát že v některých hrách vystupují pouze muži, jak tomu bylo tradicí v Shakespearově době;
b) diváci obklopují pódium (minimálně) ze tří stran a jsou hercům na dosah ruky;
c) hudební doprovod tvoří několik muzikantů hrajících na dobové nástroje;
d) vystupující se před započetím hry mohou převlékat části pódia přímo před očima návštěvníků;
e) ručně šité kostýmy z italských látek jsou jednoznačně nejdražší součástí produkce;
f) ve dne je divadlo osvětleno sluncem a v večer jedním silným reflektorem, takže je za všech okolností vidět jak na herce, tak i na diváky;
g) lidé v prvních řadách se často stávají součástí hry, jelikož verše jsou pronášeny přímo k nim, postavy se jich ptají na jejich názor a návštěvníci prakticky přebírají roli lidu (v Richardovi III.) nebo armády (v Jindřichovi V.).


A k tomu všemu stojí nejlepší lístky pouhých £5, tedy asi desetkrát méně, než byste zaplatili za běžný lístek na muzikál. Jsou tedy na stání, kvůli neexistenci stropu je možnost, že na vás bude pršet, a pokud chcete ukořistit hodně dobré místo, musíte být ve frontě před divadlem už tak dvě hodiny před započetím hry, ale upřímně, nestojí to za to být uprostřed první řady, uhýbat před meči a dalšími rekvizitami, které se vám často mihnout jen deset centimetrů od hlavy, a dostat od Richarda III. v počátku hry červenou a bílou růži?

Dle mého určitě ano, zvlášť když Richarda hraje herec, který je několikanásobným držitelem Tony Award a Laurence Olivier Award, americké a britské divadelní obdoby filmových Oscarů. Mark Rylance, ten, který byl prvním uměleckým ředitelem divadla The Globe a svými ambiciózními plány z něj udělal to, čím The Globe dnes je.

A přesto, slovy Hamleta, musím říct: "Aye, there's a rub..."

Proč? Protože Richarda III. jsem viděla (nebo alespoň ve formě audio knihy slyšela) častěji než jakoukoliv jinou divadelní hru. Mám ho spojeného s osobností Al Pacina, Kevina Spaceyho, Kennetha Branagha, Laurence Oliviera, Iana McKellena, Jana Potměšila a dalších, některé monology a dialogy dovedu citovat zpaměti, chvíli jsem dokonce uvažovala nad tím, že se pokusím celou hru převést do takového krátkometrážního studentského filmu.

A jako takový člověk musím říct, že mi vyznění produkce připravené Timem Carrollem a Markem Rylancem tolik nesedlo. Hlavní postavu totiž považuji za prototyp téměř dokonalého záporáka, který dokáže chytře manipulovat se všemi kolem sebe a neštítí se pro získání koruny udělat cokoliv. Právě i proto mi velmi sedl Pacinův charismatický Richard III. v dokumentu Looking for Richard, který nenechal nikoho na pochybách o své démoničnosti a který silou své osobnosti dokázal přinutit všechny kolem sebe, aby dělali to, co po nich on chtěl. A i proto jsem si oblíbila Mendesovu divadelní produkci s Kevinem Spaceym, která vše vsadila na kartu Richarda-diktátora.

A po tom všem přichází Mark Rylance, herec ve filmovém světě neznámý, v tom divadelním však považovaný za stejnou legendu, jakou je před kamerou právě třeba Kevin Spacey. A z Richarda III. se společně s Timem Carrollem (nakolik je konečný produkt zásluhou kterého z nich, je sporné) rozhodne udělat černou komedii o muži, jehož zločiny dojdou lidem v jeho okolí tak pozdě právě proto, že díky svému vystupování působí zcela neškodně.


Zapomeňte na sebevědomost vyzařující z činů jiných Richardů; Rylancův Richard není zlomyslný o nic méně, na cestě od obyčejného člověka ke zločineckému esu si ale udělal zastávku v domově pro psychicky narušené. Tam, kde ze Spaceyho cítíte sílu osobnosti, vidíte u Rylance jen nevyrovnaného člověka, který i přes veškeré intriky a vraždy vzbuzuje váš soucit. Vzpomeňte si například na tradiční scénu s dobýváním Lady Anne; v běžném pojetí Richarda III. bude tento moment pojat stylem, kdy náš hlavní hrdina klečí u své nastávající a s klidným hlasem jí říká, aby ho zabila. Z celého jeho jednání přitom vyzařuje obrovské uvědomění si své vlastní schopnosti manipulovat s lidmi (Richard si je jistý, že ho Lady Anne nezvládne zabít) i ona esence každého dokonalého záporáka, který je ochotný pohybovat se pro dosažení svých cílů na hraně smrti (co když se plete a Lady Anne ho zabije?).

V Carrollově podání vypadá celá scéna jinak. Pořád je tu Richard klečící u Lady Anne s dýkou u svého krku, cítíte z něj však strach; strach, že ho žena, které zavraždil manžela a otce, nechá popravit. Občas zkrátka stačí pronášet ty samé věty váhavým tónem a křečovitě svírat čepel dýky, když se Lady Anne rozhodne chopit zbraně, a aura nelítostného záporáka zkolabuje.

Mark Rylance je bez přehánění fenomenální divadelní herec, jehož kvality potvrzují nejen spousty cen, ale Večer tříkrálový, který jsem v letošní sezóně během dvou dnů zhlédla v The Globe čtyřikrát. A jsem si naprosto jistá, že toto vyznění přesně odpovídá tomu, které sám chtěl Richardovi vtisknout. Ostatně pokud je Richard od počátku nevyrovnanou, nejistou osobností, pak je i ona snová scéna, ve které se mu zjevují všichni mrtví, logickým vyústěním jeho mentálních pochodů. (V tomto případě přitom k příchodu "zemřelých" na scénu dochází hned dvakrát; Tim Carroll se je rozhodl použít i v závěrečné bitevní scéně.)

Vím také s naprostou jistotou, že se najdou lidé, kterým tato verze přesně padne do noty. Já k nim bohužel úplně nepatřím.

Návštěvy The Globe ale rozhodně nelituju. Jak často totiž uvidím Shakespearova Richarda III. pojatého tak, že je mi hlavní postavy na konci hry téměř líto? A v kterém jiném divadle bych dostala příležitost provolávat před Richardovou korunovací hesla jako "Long live Richard, England's worthy king!"?

2 komentáře:

  1. Na Shakespeara až tak vysazená nejsem, ale uvažovala jsem, že bych zašla buď na (asi přímý) přenos londýnského National Theatre nebo normálně do divadla, protože mám docela zoufalý nedostatek kultury. (Sice už mám lístky na Skyfall, ale to má k divadlu daleko. :D ) Hrozně jsem chtěla vidět Frankensteina (Benedict Cumberbatch & Johnny Lee Miller), ale bohužel jsem ho prošvihla, tak sháním tipy na jiné povedené hry. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Hry se v Britanii spatne doporucuji, protoze listky jdou do prodeje treba pul roku pred premierou a v dobe, kdy hru vidi prvni divaci, uz jsou vetsinou beznadejne vyprodane. (Ostatne vetsina her tu nebezi mesice az roky jako u nas, ale treba jen tri tydny s tim, ze se hraje treba sestkrat tydne.)

    Tudiz nejjednodussi je asi projit si (nejlepe hned na zacatku sezony) program divadel a najit neco, co by cloveka zaujalo. Z glasgowskych divadel jsou zname treba Theatre Royal a King's Theatre (ty hostuji londynske produkce, pricemz to prvni se vice zameruje na drama a to druhe na muzikaly) nebo Citizens Theatre, ktere pripravuje vlastni hry a ve kterem zacinala rada znamych umelcu (vcetne drive zmineneho Marka Rylance nebo treba skladatele Patricka Doyla).

    Mensi divadla budou asi dostupnejsi, ale moc zkusenosti s nimi nemam, protoze ja si kupuju listky predevsim na zaklade obsazeni. Takze kdyz vidim, ze v necem hraje Judi Dench / Derek Jacobi / Ken Branagh / Kevin Spacey / Stephen Fry / Mark Rylance / ... beru listky okamzite, jelikoz v extremnich pripadech se muzou vsechna predstaveni vyprodat treba za dva az tri dny.

    Jinak prime prenosy z divadla dela treba CineWorld. ;-)

    OdpovědětSmazat