Privatizace bezpečnosti v Sierra Leone

Sierra Leone. Stát o velikosti České republiky rozkládající se na západním pobřeží Afriky. Stát, který v nedávné historii zažil něco, čemu se v politologii říká "privatizace bezpečnosti".

Příběh, který se tu pokusím ve zjednodušené podobě podat, začíná v 60. letech, kdy Sierra Leone získala nezávislost na Velké Británii. Jako demokratický, právo prosazující stát vydržela pouhých 6 let. V roce 1967 došlo k prvnímu vojenskému převratu, který o pár dní později následoval druhý. A o rok později třetí. Z dnešního úhlu pohledu není moc důležité, kdo se těchto bojů o moc účastnil nebo jaký byl jejich průběh. Nicméně pro pochopení toho, co po nich následovalo, je dobré znát jméno muže, který na konci stanul jako jejich vítěz: Siaka Stevens.

V roce 1968 se stává Stevens premiérem a o tři roky později prezidentem. Ti, kteří ho zpočátku vidí jako muže, kterému by se mohlo podařit sjednotit 18 etnických skupin a vrátit do země znovu pořádek, budou brzy zklamáni; Stevens postupně překopává celý stát tak, aby sloužil pouze jeho osobním zájmům. Jakékoliv demonstrace proti své osobě násilně potlačuje, demokratické volby se pod jeho vedením mění ve frašku. Během své vlády mění ústavu, zavádí vládu jedné strany, z armády a policie činí vlastní ochranku, privatizuje diamantové doly. Ty před jeho nástupem do funkce vydělávaly zemi $200 milionů ročně; po patnácti letech jeho vlády toto číslo padá na rekordně nízkých $22 tisíc ročně. Tedy přibližně tisícinu toho, co dříve. Naprostá většina jich totiž končí na černém trhu.

Když se Stevens dostal k moci, byla Sierra Leone ústavní demokracií. Když po 17 letech opouští politiku, zůstává po něm autoritativní, zkorumpovaný režim, kde je opozice popravována nebo posílána do exilu.

V roce 1985 Stevense ve funkci prezidenta nahrazuje generál Joseph Momoh. Lidé zpočátku doufají, že dojde ke změnám, brzy si však uvědomují, že se poměry v zemi jen tak nezmění. Politika je stále plná Stevensových lidí a Momoh, zdá se, má jen minimální kontrolu nad tím, co se v zemi děje. Ekonomika upadá, lidé se bouří. Momoh se ještě na poslední chvíli snaží získat zpět důvěru obyvatelstva a zavést novou ústavu, která by znovu zajistila stranickou pluralitu, je však pozdě.

Píše se začátek 90. let a na scéně se objevuje opoziční Revolutionary United Front (RUF), která si klade za cíl svrhnout Momohovu vládu. Sierra Leone je už přes dvacet let v zoufalé politické situaci a mladí lidé tak právě v tuto nově vzniklou revolucionářskou organizaci, která je podporována ze sousední Libérie, vkládají své naděje. V roce 1991 tak mezi dochází k občanské válce, na jejímž jednom konci stojí vláda Sierry Leone a na tom druhém RUF. Navzdory tomu, že se jedná o konflikt "stát vs. revolucionářská organizace" však obě skupiny hájí převážně své vlastní zájmy. Sierra Leone je stále ten zkorumpovaný stát, jehož základy položil Siaka Stevens, a RUF se i přes původně šlechetné cíle ukáže být v mnoha ohledech ještě horší. Do svých služeb totiž verbuje dětské vojáky a vůči civilistům postupuje s takovou brutalitou, že její vedoucí představitelé budou v roce 2009 odsouzeni za zločiny proti lidskosti. 

Do konce roku 1991 se RUF zmocňuje východní části země a diamantových dolů, což vede ještě k větší ztrátě kredibility pro generála Momoha, jehož vláda už nemá dostatek financí ani na to, aby platila bojujícím vojákům. A tak dochází k dalšímu vojenskému převratu, který tentokrát vede kapitán Valentine Strasser. Příští čtyři roky tak bude mít Sierra Leone nejmladšího prezidenta na světě. Strasserovi je totiž v době převratu pouhých pětadvacet let.

Strasser slibuje občanům mír a ukončení války. Jenže RUF, která mezitím obsadila polovinu země, není snadný soupeř. Armádě navíc chybí disciplína, trénink, důvěra obyvatelstva. Tudíž ani zvýšení počtu vojáků nikam nevede.

Strasser se proto obrací na soukromé bezpečnostní a vojenské společnosti. Jeho volba padá na britskou firmu Gurkha Security Guards (GSG) a v únoru 1995 se do situace v zemi tak zapojuje první soukromá společnost. GSG však nedokáže státu poskytnout to, co Sierra Leone potřebuje. Podle smlouvy, kterou s vládou společnost uzavřela, se má totiž starat jen trénink vojáků; nestojí tam nic o zapojení se do bojů. V zemi tak nadále chybí funkční bezpečnost, o kterou jde Strasserovi především. Gurkha Security Guards tedy nakonec po několika týdnech zemi opouští. Netrvá do dlouho a Strasser už má podepsanou smlouvu s jejich náhradníky.

V červnu 1995 do země přichází jihoafrická společnost Executive Outcomes, která zaměstnává bývalé vojáky z nejrůznějších afrických zemí a zapojit do konfliktu se rozhodně nebrání. Do západní Afriky přijíždí s pouhými 100 zaměstnanci, výsledky na sebe však nenechávají dlouho čekat. Společnost má své vlastní helikoptéry, dokáže spolupracovat s místními obyvateli, je spolehlivá. Zavádí komunikaci mezi rozdílnými částmi země a slibuje lokálním náčelníkům, že nastanou-li v jejich oblasti problémy, bude na místě do 15 minut, což také plní.

Executive Outcomes si kvůli své obrovské profesionalitě a respektu rychle získává podporu místního obyvatelstva. Jejich hlavní výsledky jsou však ty vojenské: Společnost zavádí intenzivní kurz pro armádu, ve kterém učí vojáky taktice, disciplíně a logistice. Úspěšně také vyhání rebely z hlavního města a zmocňuje se kontroly nad tolik důležitými diamantovými doly.

Za $35 milionů, tedy pouhou třetinu toho, co měla Sierra Leone vyhrazeno jako roční rozpočet na obranu, dokáže Executive Outcomes zastavit boje a zajistit, že se milion lidí může zase vrátit do svých domovů. Dokáže tak něco, co se OSN o několik let později nedaří: v rekordně krátkém čase otáčí průběh konfliktu a zastavuje válku.

V roce 1996 zažívá Sierra Leone první regulérní prezidentské volby za dlouhou dobu. Vyhrává je právník a ekonom Ahmad Kabbah, který dlouhé roky pracoval v OSN. Kabbah má v plánu ve spolupráci s Executive Outcomes pokračovat, po nastoupení do funkce se však od OSN a Mezinárodního měnového fondu dozvídá, že má-li Sierra Leone obdržet humanitární pomoc, musí vypovědět smlouvu soukromé bezpečnostní organizaci, která se poslední rok a půl snažila zemi navrátit stabilitu. Jedním z důvodů tohoto požadavku je, že OSN chce, aby jeden z nejchudších států světa snížil státní výdaje, druhým, že RUF činí z odchodu Executive Outcomes podmínku, má-li podepsat mír.

V lednu 1997 tak Executive Outcomes opouští zemi. Společnost dostává zaplaceno méně než polovinu z $35 milionů, které měla ve smlouvě, a jen díky finančním rezervám z předchozí mise v Angole nezbankrotuje.

Po odchodu Executive Outcomes vzniká bezpečnostní díra a o pouhé čtyři měsíce později tak dochází v Sierra Leone k dalšímu vojenskému převratu. Prezident Kabbah utíká do exilu a občanská válka, kterou se Executive Outcomes podařilo dočasně utlumit, se rozbíhá znovu.

Příběh politické nestability tak pokračuje, příběh, který jsem chtěla vyprávět, však v tomto momentu končí. 

Když se mluví o privatizaci bezpečnosti v Sierra Leone, rozebírá se nejčastěji ono období mezi lety 1995 a 1997, kdy se situaci v zemi pokusily vyřešit soukromé společnosti jako Gurkha Security Guards a Executive Outcomes. Jenže nedošlo ke skutečné privatizaci spíše v 70. letech, kdy byl prezidentem Siaka Stevens a kdy se bezpečnost stala komodiou určenou jen pro omezený okruh vyvolených?