Kupec benátský (Shakespeare's Globe, 2016)

Jedna z věcí, kterou asi nikdy zcela nepochopím, je, proč se Shakespearův Kupec benátský řadí mezi komedie, když si tragičností Shylockův příběh nijak nezadá s Hamletem, Králem Learem nebo Othellem


Pro ty z vás, kteří slyšeli jméno této hry jen v hodinách literatury, něco k ději: Kupec benátský je příběhem náboženské nenávisti z Itálie 16. století. Vše začíná v momentu, kdy mladý Bessanio poprosí svého kamaráda Antonia o finanční pomoc, aby se mohl ucházet o ruku bohaté Porcie. Antonio je teoreticky dostatečně bohatý na to, aby mohl Bessania bez problémů založit, jelikož však jeho majetek v oněch dnech putuje na obchodních lodích do vzdálených koutů světa, jeho peníze se vrátí do Benátek až za několik týdnů. Aby nenechal svého přítele čekat tak dlouho, navrhne, že si vezme úvěr od lichváře Shylocka, ke kterému ani jeden z mužů nechová žádnou úctu. Důvod? Antonio a Bessanio jsou křesťani; Shylock je žid.

Shylock je návštěvou Bessania a Antonia překvapen a neodpustí si vmést Antoniovi do tváře, jak paradoxní je, že by mu měl peníze půjčovat zrovna on, když ho Antonio celý život urážel. Antonio mu odpoví, že půjčka na jejich vztahu nic nezmění a že si přeje, aby mu dal Shylock úvěr, který by nabídl nejhoršímu nepříteli. Shylock tedy navrhne, že si v případě nezaplacení částky do tří měsíců bude moci vyříznout z Antoniova těla libru masa, a Antonio, který si je tak jistý, že jeho majetek doputuje z cest již mnohem dříve, na nabídku přistoupí. Bessanio tedy získá 3000 dukátů, které potřebuje, aby se mohl vydat za Porcií, a po jistých drobných útrapách se s ní zasnoubí.

Jenže Antonio se dostane do problémů: jeho lodě ztroskotají a on rázem není schopen splatit Shylockovi peníze zpět ve stanoveném čase. Když se na ulici na Shylocka oboří Antoniovi přátelé, kteří nechápou, proč Shylock trvá na podmínkách zmíněných ve smlouvě, odpoví jim Shylock monologem, který je nejen nejznámějším momentem díla, ale i jedním z nejlépe napsaných proslovů, jaké v Shakespearových hrách lze nalézt:

He hath disgraced me, and
hindered me half a million; laughed at my losses,
mocked at my gains, scorned my nation, thwarted my
bargains, cooled my friends, heated mine
enemies; and what's his reason? I am a Jew. Hath
not a Jew eyes? hath not a Jew hands, organs,
dimensions, senses, affections, passions? fed with
the same food, hurt with the same weapons, subject
to the same diseases, healed by the same means,
warmed and cooled by the same winter and summer, as
a Christian is? If you prick us, do we not bleed?
if you tickle us, do we not laugh? if you poison
us, do we not die? and if you wrong us, shall we not
revenge? If we are like you in the rest, we will
resemble you in that. If a Jew wrong a Christian,
what is his humility? Revenge. If a Christian
wrong a Jew, what should his sufferance be by
Christian example? Why, revenge. The villany you
teach me, I will execute, and it shall go hard but I
will better the instruction.

Jelikož je Shylock odhodlaný pomstít se za příkoří, kterých se proti němu Antonio a jeho přátelé dopustili, doputuje celý případ až k soudu, který je předem zmanipulovaný v Antoniův prospěch. Roli nezávislého soudce totiž zaujme Porcie rozhodnutá učinit cokoliv, aby Antonia, blízkého přítele svého nastávajícího manžela, zachránila. Když tedy zjistí, že Shylock nemá zájem o finanční kompenzaci, rozhodne, že židovský lichvář má na svou libru masa nárok pouze za předpokladu, že při jejím vyříznutí z Antoniova těla neprolije žádnou krev. Shylock si je samozřejmě vědom, že takový požadavek dodržet nelze, a v nastalé situaci tak dospěje k závěru, že nejsnazší bude Antoniovi prostě půjčku prominout a pokračovat ve svém životě. Jenže Porcie ještě neskončila: Jelikož Shylock se podle ní provinil tím, že usiloval o křesťanský život, musí on sám stanout před soudem. Shylockovým trestem za vymáhání smlouvy, kterou s ním Antonio zcela dobrovolně podepsal a ještě ho ke stanovení tvrdých podmínek vybízel, se stane ztráta veškerého majetku a nucené konvertování na křesťanství. Jak velmi vtipné.

Antonio (Dominic Mafham) během závěrečného soudu

Kupec benátský může být pro někoho příběhem lásky mezi Bessaniem a Porcií, případně mezi Antoniem a Bessaniem (všechny adaptace hry, které jsem zatím viděla, mě nabádaly věřit, že Antonio je gay). Jak je však zjevné již z mého vysoce subjektivního popisu hry, pro mě zápletka točící ke kolem Bessaniovy cesty za jeho vyvolenou nebo vztahu mezi dvěma muži vždy stála až na samém okraji zájmu. V Kupci benátském totiž vidím příběh muže, který je ostatními šikanován a nakonec přijde o veškerou lidskou důstojnost. Snad i proto mi sedělo podání Shakespeare's Globe, které přidáním dvou scén, jež v původní hře nenajdeme, ze Shylocka bezostyšně učinilo centrální postavu celého příběhu. Zatímco dle Shakespeara má tedy hra začínat rozmluvami mezi Antoniem a jeho přáteli, režisér Jonathan Munby si před ně dovolil přidat scénu z benátského karnevalu, během něhož postavy v maskách tyranizují procházejícího Shylocka. A zatímco originální text končí vyznáním lásky mezi Porcií a Bessaniem, v produkci Shakespeare's Globe po něm nastává ještě scéna, ke které musí zákonitě dojít, ale Shakespeare ji už divákům nepředkládá: nedobrovolný křest, který Shylocka i jeho dceru poznamená až do konce života.

To byl totiž další aspekt Kupce benátského, který jindy zůstává opomíjen: Shylockova dcera Jessica má ve většině adaptací pouze nevýraznou vedlejší roli a její jediné zapojení do děje spočívá v tom, že navzdory nesouhlasu svého otce konvertuje ke křesťanství. Jonathan Munby však v její postavě dokázal najít neuvěřitelnou lidskost, když během závěrečné scény zdůraznil, že náboženský rozpor mezi dcerou a otcem nemusí zákonitě vést k přetržení rodinného a emocionálního pouta. Zatímco ostatní postavy tedy bezcitně sledovaly Shylockův křest, zdrcená Jessica zpívala v poslední scéně hry židovskou píseň v hebrejštině, čímž – bez jakéhokoliv přehánění – rozbrečela hned několik lidí, kteří poblíž mě stáli v první řadě pod jevištěm.

Navzdory tomu, že Kupec benátský v podání Shakespeare's Globe zůstal pořád velmi vtipný (největšího smíchu se dočkal Christopher Logan jako Princ Aragonský a neznámý divák, kterého v jiné scéně Lancelot Gobbo vytáhl na jeviště, aby se ukázalo, že nemluví anglicky), nejdůležitějším komponentem děje stále zůstával smutek, bolest a utrpení. Ponižování, které v Shakespearově hře Shylock pouze slovně zmiňuje, se v Munbyho adaptaci dočkalo přímého ztvárnění, díky čemuž podle mě více zasáhlo publikum – ona je totiž jedna věc, když Shylock popisuje, jak se k němu Antonio se svými přáteli v minulosti zachoval, a něco úplně jiného, když v průběhu celé hry sledujete, jak se Shylockovi Antonio vysmívá, uráží ho, plive na něj a sráží ho k zemi. Když pak po tříhodinové lekci šikany dorazíte až do momentu, kdy jeden z Antoniových přátel strhne Shylockovi pokrývku z hlavy a završí tak jeho naprostou degradaci, cítíte takovou nespravedlnost, že byste na místě nejradši konvertovali k judaismu a vyskočili na pódium, abyste mohli Shylocka bránit.

Velkou zásluhu na působivosti celé adaptace nese již mnohokrát zmíněný Jonathan Munby, kterého si cením i za zajímavý nápad proložit hru dialogy v hebrejštině a italštině, a samozřejmě také herecké obsazení, jemuž jednoznačně vévodí Jonathan Pryce. Pryce, kterého mají mnozí zafixovaného z Game of Thrones (zatímco já si z jakéhosi pofidérního důvodu vybavuju primárně jeho roli v muzikálu De-Lovely a na to, že hrál High Sparrowa, mě musela Bára během přestávky upozornit), dodal Shylockovi tolik lidskosti a hrdosti, že potupa, jaké od ostatních čelil, působila o to bolestněji. Dominic Mafham dokázal v roli Antonia sympaticky balancovat mezi maskou obchodníka, který k Bessaniovi cítí něco víc než jen přátelství, a přesto vše je ochoten podpořit jeho vztah s Porcií, a muže, který Shylockem opovrhuje natolik, že vůči němu není schopen sebemenší empatie. Největším překvapením však pro mě byl výkon herečky, která ztvárnila Shylockovu dceru a která, jak jsem po představení zjistila, se jmenuje Phoebe Pryce a je tedy skutečnou dcerou Jonathana Pryce. Dnešním dnem ji oficiálně zařazuji na seznam svých hereckých objevů ze Shakespeare's Globe, na němž dostává čestné místo po boku Colina Morgana a Jamieho Parkera.

Jessica (Phoebe Pryce) a Shylock (Jonathan Pryce)

Speciální a vysoce neočekávané poděkování pak patří zaměstnanci Shakespeare's Globe, který mě během přestávky oslovil, aby se mě zeptal, jestli nejsem náhodou z České republiky. Jak se ukázalo, četl něco z toho, co jsem v minulosti někde jinde psala, a poznal mě podle fotky. V šoku jsem se ho nezeptala ani na jméno, ale musím říct, že je celkem hezké, když zjistíte, že něco z toho, co jste někde napsali, někdo četl.

Hra: Kupec benátský (The Merchant of Venice)
Autor: William Shakespeare
Režie: Jonathan Munby
Divadlo: Shakespeare's Globe, Londýn
Hrají: Jonathan Pryce (Shylock), Dominic Mafham (Antonio), Dan Fredenburgh (Bessanio), Rachel Pickup (Porcie), Jolyon Coy (Graciano), Phoebe Pryce (Jessica) a další
Viděné představení: 7. října 2016

Žádné komentáře:

Okomentovat