Musíme si promluvit o Burundi

Po rwandské genocidě řada západních zemí tvrdila, že smrti milionu lidí nemohly zabránit, protože neměly informace o tom, že by se ve Rwandě ke genocidě schylovalo. Rozhodla jsem se tedy napsat článek o zemi, kterou v českých médiích moc neuvidíte, pozornost mezinárodní komunity si ale kvůli událostem posledních měsíců zaslouží.

Burundi.

Kluci následují vojáky v Burundi, květen 2015 | © Goran Tomasevic

Burundi je malý stát v centrální Africe o velikosti 27 830 km2 (pro srovnání: Česká republika má rozlohu 78 866 km2), ve kterém žije něco kolem 10 milionů obyvatel. Společně s Rwandou, Ugandou, Tanzanií a Keňou je součástí East African Community, společenství, jehož cíle a snaha o integraci mohou evropským občanům notně připomínat Evropskou unii.  

V porovnání s Evropou však byly dějiny Burundi od konce druhé světové poměrně krvavé. V roce 1972 si Burundi prošlo genocidou, ve které zemřelo až 200,000 lidí, a když byl v roce 1993 zavražděn prezident Melchior Ndadaye, rozpoutalo to v zemi občanskou válku, která trvala až do roku 2006. (Jen na okraj: Prezidentova smrt také ovlivnila vývoj ve Rwandě, jelikož Ndadaye byl Hutu a atentát na něj spáchali Tutsiové. Rwandští Hutuové tak vraždu burundského prezidenta brali jako potvrzení o nebezpečnosti Tutsiů, proti kterým o rok později zahájili genocidu.) Burundská občanská válka si za více než deset let trvání vyžádala přibližně 300,000 obětí, zatímco do čela země vynesla Pierra Nkurunzizu. V roce 2005 byl Nkurunziza zvolen poprvé, v roce 2010 podruhé a na jaře tohoto roku oznámil, že hodlá kandidovat potřetí.

A to nás přivádí k důvodům, proč se Burundi, které ve své novodobé historii zažilo tolik konfliktů, že se v něm muži dožívají průměrně 50 let a podle World Bank je druhou nejchudší zemí světa, už znovu zmítá na okraji občanské války. Podle burundské ústavy totiž může každý kandidovat na prezidenta jen dvakrát. Nkurunziza sice tvrdí, že on byl v roce 2005 do úřadu dosazen, tudíž se toto funkční období nepočítá, řada burundských občanů je ale opačného názoru. 

V dubnu až červnu si tak stát prošel sérií demonstrací i pokusem o převrat. Západní komentátoři předvídali, že zemi možná čeká občanská válka nebo další genocida, děním v Burundi se zabývala Rada bezpečnosti OSN. Znovuzvolení prezidenta Nkurunzizy se však nějak podařilo překonat bez tisícových ztrát na životech. Možná i proto, že současné Burundi je rozdělené politicky spíše než etnicky. A že vypořádat se s těmi, kteří jsou odlišného politického přesvědčení, je složitější než vypořádat se s těmi, kteří mají odlišnou barvu kůže, protože člověka s opačným názorem prostě na první pohled neodhalíte.

Zájem o Burundi v každém případě utichl. Pokud ještě na jaře největší zpravodajské portály v ČR publikovaly měsíčně alespoň jeden nebo dva články o této africké zemi, po znovuzvolení Nkurunzizy najely na víru, že je netřeba se k situaci vyjadřovat dál, protože koho zajímá nějaká centrální Afrika, když chce každý číst jen o uprchlících v Evropě a o těch se dá napsat i dvacet článků denně.

© Goran Tomasevic

Problém však je, že Burundi na konci problémů rozhodně není. V zemi se podle OSN pravidelně objevují mrtvá těla civilistů. Aktivisté, kteří nesouhlasí se současnou vládou, jsou zatýkáni a vražděni. Rétorika, která v posledních týdnech zní z úst politické elity, je nápadně podobná té, která se před genocidou objevovala ve Rwandě. 

Podle International Crisis Group tak například prezident Nkurunziza označil opozici za kriminálníky, zatímco prezident senátu Révérien Ndikuriyo prohlásil, že policie půjde brzy do "práce". (Jít do práce je slovní spojení, které se v regionu zažilo po genocidě ve Rwandě jako synonymum pro vyvraždění druhé strany.) Nebezpečnosti Ndikuriyových názorů si všimla i Samantha Power, která se proslavila svými články o genocidě a která poznamenává, že prezident senátu měl říct následující: "Musíte je rozdrtit, musíte je vyhladit − tito lidé se hodí jen pro smrt. Dávám vám tímto rozkaz, jděte!"

Z Burundi tak nadále utíkají civilisté. Počet burundských občanů, kteří uprchli do okolních zemí (především Tanzánie a Rwandy), letos na podzim překročil dvou set tisícovou hranici. Prezident Nkurunziza zatím v Burundi vydal nařízení, podle kterého obyvatelé mají odevzdat zbraně, jinak s nimi bude nakládáno jako s nepřáteli státu a bude proti nim použito násilí. Pětidenní lhůta přitom vypršela tento víkend a objevují se zprávy, že armáda začala provádět první čistky v domovech opozice.

A tak to vypadá, že na stránkách Ministerstva zahraničních věcí bude ještě dlouho viset jejich současná zpráva:

"Situace v Burundi zůstává od vzniku nepokojů v dubnu 2015 nepřehledná a hrozí vypuknutí občanské války. Z tohoto důvodu MZV nedoporučuje cestovat do Burundi. Občanům ČR, kteří se v Burundi již nacházejí, pak doporučuje okamžité opuštění země."

2 komentáře:

  1. Ahoj,
    jelikož se zajímám o mezinárodní politiku tak tvé články přímo zbožňuji. Ale jelikož se většinou, jak si správně podotkla, všude mluví jen o uprchlících, jsem ráda, že někdo upozorňuje, a nám neznalým rozšiřuje obzory, o dění i mimo trasu Sýrie-Evropa. Zajímalo by mě, jaký máš názor na situaci v Tibetu? Z nějakého důvodu jsem Tibetem fascinována, takže pokud bys někdy v budoucnu plánovala napsat článek na toto téma, rozhodně bych byla nadšená. Krásný den :)

    OdpovědětSmazat
  2. Díky. Mě zajímá dlouhodobě nejvíc subsaharská Afrika, takže články o oné oblasti se asi dají očekávat nejčastěji − mám třeba v plánu napsat časem něco o válkách v Kongu, rebelech v Ugandě nebo prezidentských volbách ve Rwandě. A asi i proto, že Tibetem jsem se nikdy do hloubky nezabývala, si nemyslím, že je adekvátní, abych měla nějaký pevný názor. Mnohem radši se nechám poučit od někoho, kdo o tamní situaci ví víc než já. :-)

    OdpovědětSmazat